čtvrtek 19. března 2020

Skupinový sdílečky jsou scam

Co se týče knižního instagramu, jsem člověk několika zásad. Neskočit nikomu na follow-unfollow, neklikat na odkazy od sexy ruských modelek a za žádných okolností se neúčastnit sdíleček, S4S, nebo jako tomu dneska děcka říkají. 

V principu po zní asi hezky - nasdílíte nějakej velkej účet se spoustou sledujících a velikým dosahem, kterej vás okamžitě dostane do povědomí všech svých sledujících. Na papíře to zní skvěle, ale nebylo by to poprvé, co realita za vizí pokulhává. 

V první řadě nejste jediní, kdo se do takovýho sdílení účastní. Člověk, co S4S pořádá, má 5.000 sledujících? Tak to se vsaďte, že aspoň 500 účtů se bude účastnit. Myslíte si, že těch ostatní 4.500 baví procházet 500 nasdílených účtů a zkoumat, jestli je náhodou někdo nezaujme? A na vílu Zuběnku taky ještě věříte? 
Možná teď chcete namítnout, že někteří sdílejí po částech. Souhlasím, dejme tomu, že pořadatel sdílí váš profil ve skupině 9 dalších profilů. Myslíte si, že to nějak pomohlo? Že po 50 dnech tohle sdílení ještě neleze všem na mozek? 

Sdílení samosebou pomáhá, jinak by neexistovalo. Komu pomáhá nejvíc? Tomu charitativnímu pořadateli, který to všechno dělá jako poděkování za to, že má vaši přízeň, aby vám ji taky nějak oplatil rozumějte. Rozhodně to není proto, že by se díky sdílení právě ten jeho/její profil dostal do všech koutů jinak rozdrobené a roztříštěné knižní online komunity. Určitě ne. Stoprocentně. 

Jestli jsou sdílečky samy o sobě takový "zlo" - oukej, tady už přeháním... možná - pak skupinové sdílení je ještě třikrát horší. 
Určitě jste takový skvělý nabídky sami viděli - "Nasdílíme váš profil 45 tisícům sledujících", slibuje těch pět profilů, který dohromady tohle sdílení pořádá. "Stačí, když budete sledovat každého z nás, nasdílíte naše profily, olajkujete nám naše poslední příspěvky." 
Stejně jako u sdílení obecně, i tady je ta představa skvělá. Díky několika screenshotům váš profil obletí svět. Z té hromady lidí se určitě pár desítek najde, co vás začnou sledovat a každej člověk je přece dobrej, no ne? 
Proč odpověď zní: jakoby jo, ale vlastně ne, zodpoví matematika. Neděste se, nemusíte nic počítat, stačí jen poslouchat načrtnutou myšlenku - jak si myslíte, že je pravděpodobný, že to skutečné číslo není 45 tisíc párů očí, co vás uvidí,ale třeba 30 tisíc, 25 tisíc, nebo možná 20 tisíc? Jak je pravděpodobné, že pořadatelé nemají žádné společné sledující? Pokud jsou to všechno české nebo slovenské profily, co čtou stejné žánry, vsadila bych se, že polovina jejich sledujících je stejná. 
Skupinový S4S nefungujou tak, že sečtete sledující všech pořadatelů a vyjde vám číslo lidí, co se k nim váš profil dostane - a to neberu vpotaz, že ne všichni sledujíc stories, ne všichni se proklikávají hromadou sdílených profilů. 

Sdílečky, ty skupinový tuplem, jsou jedno velký "možná". Možná budete mít štěstí a budete jeden z prvních sdílených profilů. Možná se váš profil někomu bude líbit. Možná vám to vážně pomůže. Ale rozhodně to není spolehlivá cesta k úspěchu. 

A řešení? Není žádná zázračná rychlokvaška, která by vám umožnila stát se bookstagramovou star. Ty velký profily, ke kterým vzhlížím, za sebou mají tuny a tuny práce, promýšlení projektů, focení, zkoušení toho, co funguje a co ne a hlavně lidi, kteří do toho dávají všechno. 

Nebo, ehm, v jeden den začnou sdílet 600 lidí a o týden později se stejného množství zbaví, ale to už jsou špinavý triky z úplně jiné kapitoly.

Nejde to rychle, nejde to zázračně, nejde to tak, že se zúčastníte hromadného sdílení, které z vás přes noc udělá člověka s deseti tisíci sledujícími. Ale rozhodně jsou věci, které můžete udělat, které vám pomůžou: být aktivní na platformě - komentovat, odpovídat na stories, sdílet, zapojovat se do projektů, přidávat pravidelně nebo alespoň často. Nezní to možná tak jednoduše jako sdílet cizí profil a pak čekat na úspěch, zato publikum, které si vlastní aktivitou vybudujete, je mnohem věrnější, než to, co k vám přijde skrz nějaký sdílecí zázrak. 

3 komentáře:

  1. Jsem na instagramu furt nová, ale o takových "akcích" jsem ještě neslyšela, každopádně to je jako u facebooku, prostě to jsou "mrtvá" čísla, která se třeba hezky vyjímají ve statistikách, jenže z druhé strany to není vůbec poznat na aktivitě.
    I když z jedné strany to chápu, nový účet bez sledujících už hůře leze nahoru, čísla už neskáčou tak rychle jako předtím a člověk si před velikány připadá takový nepodstatný... :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mám pořád v živé paměti tu nulu sledujících, která mi u profilu visela dny a týdny, ono se to ale změní s prvními příspěvky. Rozhodně jsou lepší lidé získaní postupně, než -přesně jak říkáš- mrtvá čísla. Už protože je pro psychiku blogera potom dost těžké sledovat, jak lidé postupně odchází, když zjistí, že nenašli, co hledali, to sama znám.
      Začátky jsou těžký, ale rozhodně si myslím, že se vyplatí vytrvat.

      Vymazat
    2. To s Tebou souhlasím :) Podařilo se Ti nějak vypozorovat od jakého čísla už to jde hnedle samospádem? Nejsem na Insta tak dlouho, ale myslím, že je to asi nejtěžší do těch 100-200 lidí?

      Vymazat

O sérii tak husté, že by se dala krájet

Rozetmění je venku na pultech knihkupectví tak krátce, že ještě pořádně nezaschnul inkoust. Jako člověk, který Nikdynoc podporoval a propago...