Vlastním "jenom" 38 knih, které považuju za svoje. Pro někoho je to možná o 38 knih víc, než by chtěl mít doma, pro drtivou většinu "knižní online scény", na které se běžně pohybuju, je to spíš divný. Cože? Jako že mým snem není mít pokoj plný knih?
Kdybych teď potkala Zuzku, co se čerstvě přidala na knižní instagram, asi by se mě zeptala, jestli mě někdo unesl a dávám jí tím znamení, že mě má jako zachránit. Vždycky jsem hromadila knihy. Vždycky jsem chtěla mít doma svoji soukromou knihovnu. Můj ideální byt se měl sestávat ze dvou pokojů - ložnice a knihovny. To už tak úplně neplatí.
Můžu s klidem říct, že každou knihu, kterou mám doma, miluju. Dělá mi radost ji číst, chci ji číst v následujících letech ještě stokrát nebo tisíckrát. Dřív jsem chtěla vlastnit všechny knihy, co přečtu. Teď chci vlastnit jenom knihy, co přečtu a budu bezmezně milovat. Jo, stejně doufám, že budu jednoho dne mít pokoj plnej knih. Ale budou to jen knihy, na který když se podívám, uvidím samý boží tituly.
Naprosto rozumím tomu, že pro většinu lidí v knižním onlajnu je hromadění knih stejně přirozené jako dýchání. Pro někoho je to osobní vizitka, pro jiného knihomolská nezbytnost. Pro mě lapač prachu.
Není to samozřejmě tak jednoduché - odmávnout knihy jako lapače prachu a tím vysvětlit, že doma nechci jiné než ty "absolutně nezbytné", protože - co si budem - žádné z knih vlastně nejsou nezbytné. Každej člověk je svým způsobem lapač prachu, žejo.
Ze mě se v posledních pár letech postupně stal minimalista, ta cesta začala někdy po střední, kdy jsem si ze stěn strhala plakáty, vyhodila akční figurky a toho posledního plyšáka, co přežíval tradiční velké jarní úklidy. Co ale přežívalo vždycky byly knihy.
Držely se mě, rozrůstaly se po pokoji, zabíraly jednu skříň, pak druhou a pak se plazily podél zdí jako nová vrstva izolace. Zabraly veškerý prostor pod postelí a pak se začaly stěhovat i do šatny. Můj životní prostor ovládly knihy a bylo to přesně tak krásný a úděsný, jak si asi teď představujete.
Někdy v lednu mi konečně ruply nervy a rozhodla jsem se knihovnu přebrat - částečně protože jsem vážně chtěla zpět kontrolu nad svým životním prostorem a potažmo životem jako takovým, částečně protože už mě nebavilo vysvětlovat "můj minimalismus znamená, že nemám citový vztah k materiálním věcem... jo a pak mám doma 600+ knih, haha."
Tehdy jsem ještě netušila, do jakýho extrému mě tohle třídění dovede. Po první čistce mi pořád zbývalo přes sto knih a myslela jsem si, že mám hotovo. Teď koukám na těch 38 knih a jsem si naprosto jistá, že konce roku se jejich složení ještě změní.
Reakce na moje třídění byly různý, od "to bych nikdy nedokázala" přes "nevážíš si knih" po "kolik jsi za ně vyhodila peněz?" Hodně z toho je pochopitelný, snažila jsem se vyjádřit, že jsem přesycená tím, kolik nových knih vychází, že mi připadá, že některým z těch, co jsou venku, se mohlo věnovat víc péče. Mnohý z nakladatelství jsou korporáty, co jednou na objem a já chápu, že je to potřeba, aby přežily. Jenže můj knihomolskej život v druhé polovině roku 2019 byl jasným znamením, že pokud budu pokračovat na vlně knižního konzumu, brzo vyhořím nebo tvrdě narazím. Protože jsem měla potřebu vlastnit všechno, co vyšlo a zároveň bylo mýmu "vkusu" aspoň trochu relevantní.
V roce 2020 jsem se rozhodla zvolnit. Nehnat se za recenzními výtisky. Nesnažit se toho za každou cenu přečíst tuny. Číst jenom ty věci, co mě vážně vážně vážně zajímají. Vytřídění knih pro mě bylo takovým symbolickým činem, který měl značit tak trochu jinej přístup ke čtení, ke spolupracím, ke knihám.
Po půl roce můžu říct tohle: miluju ty knihy, co mám doma, mnohem víc, než jsem kdy svoje knihy měla ráda. Jsem víc v klidu, když přijde na čtení. A mnohem víc mě to baví. I když jsem potom mezi knihomoly za exota.
Je to zvláštní, ale já si knihy nikdy nekupovala. Nebo spíš, četla jsem víc, než kdokoliv, koho jsem znala a vše měla z knihovny. Takový to chtění mít knih víc ve mně vyvolal knižní instagram, měla jsem pak pocit, že nejsem správný knihomol a vlastně ani nemůžu vést bookstagram jen s knihami z knihovny. Byla chyba, začít si je kupovat? Asi jo. Já některé ani nepotřebovala. Knihovnu mám sice malou - tudíž fakt, že je plná znamená, že je mých nějakých 45 knih, když nepočítám ty z dětství.
OdpovědětVymazatAle o tak, Zuzko, tvoje video mi extrémně pomohlo a uvědomila jsem si spoustu věcí, které jsem potřebovala slyšet a zároveň se jich tehdy fakt bála. Teď si knihy kupuji jen při významných dnech, takže tak dvě za půl roku. Za to, že chodím do knihovny se nestydím a jsem hrdá i na svou čtečku, která čítá nespočet knih, které by jinak zbytečně lapaly prach. A musím říct, že mi to vyhovuje. Moc díky za tvé video i tenhle článek. <3 jsi boží a určitě pokračuj, miluju tvou tvorbu!
Perlička
I ve mě byla ta touha hromadit knihy jenom podporovaná knižním instagramem a potom potažmo knižním youtube. Člověk to tak nějak bral jako součást svý vizitky, co má za sebou na videu, že ty knihy na fotkách jsou tak nedotčený, že to skoro vypadá, jako by právě vyjely z tiskárny. Jednomu pak přijde blbý fotit knihy z knihovny... ale proč? Jaká kniha je víc milovaná než ta, která prošla rukama desítek lidí?
VymazatJsem ráda, že jsem mohla aspoň trochu pomoct, sama jsem si ty věci potřebovala říct nahlas, aby to konečně seplo. Takže se těším, až začnu konečně prezentovat i knihy z knihovny, protože na nich není vůbec nic špatnýho. A čtečkám zdar!
Ahoj a díky za tenhle článek! Jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to má obdobně. Posledních pár měsíců dělám něco podobného - postupně třídím svoje poličky a vyřazuji ty knihy, které mi už nic neříkají nebo mi nic nedávají. Především ty knihy, co už jsem ztratila zájem číst, nebo jsem je četla a už je znovu číst nechci. A je to velmi osvobozující pocit, popravdě řečeno. Čeká mne ještě dlouhá cesta, ale doufám, že i já se jednoho dne dostanu do bodu, kdy ve svých regálech budu mít už jen ty knihy, které budu mít přečtené a které budu ultimátně milovat. Pravda, řada knihomolů to možná cítí jinak, ale mně to hromadění knih za každou cenu v poslední době přestalo vyhovovat. A tak postupně třídím...
OdpovědětVymazatPřeju, ať to jde od ruky. Souhlasím, že je krásnej pocit poslat knihu dál a vědět, že ji víc ocení ten člověk, ke kterýmu putuje. Sama jsem zvědavá, jak bude moje knihovna vypadat na konci roku, ale jsem si dost jistá, že se budu dlouho držet v dvojciferných číslech.
VymazatVyřazování knih jsem si oblíbila před nějakou dobou a od shlédnutí tvého videa o vyřazování knih mě to baví ještě víc. Stoupám si před knihovnu a vyřazuju, častěji chodím do knihovny. Před karanténou jsem dala svůj výtisk Illuminae kamarádce a byl to skvělý pocit. Lepší než kdybych šla s tou samou knihou na poštu s tím, že ji posílám kupujícímu a na účtě na mě za ní čekají peníze. Momentálně mi dělá mnohem větší radost se knihy zbavit než si ji koupit. Když jsem se vrhla do vod knižní komunity, byl můj sen mít spoustu knih a číst jen populární knihy. Populárnější knihy se mě stále drží, jen si je víc vybírám a míň kupuju. Nechtěla bych se vrátit do doby, kdy bylo mým snem být zavalená knihama.
OdpovědětVymazatTohle je strašně krásný, skvěle vyjádřený a já na to nemůžu říct nic jinýho, než že to cítím úplně stejně <3
VymazatPřiznám se, že hromadění byl dlouho taky můj problém, a stejně tak jsem si dlouho nedokázala představit, že bych nějaké knihy dala pryč (kromě těch, co se mi nelíbily). První velkou čistku jsem udělala před necelými dvěma lety a loni na jaře jsem stejným způsobem probrala šatník. V okamžiku, kdy jsem se k tomu kroku odhodlala, to byl TAK úžasný pocit! Dlouho jsem si myslela, že to je tím, že v posledních dvou letech čtu poměrně málo, ale když se nad tím teď zamýšlím, dochází mi, že jsem přestala sledovat drtivou většinu blog/booktube scény.
OdpovědětVymazatTaková malá ironie je, že jsem do knihovny přestala chodit právě proto, abych víc četla knihy, které mám doma. :D
V blízké době se to chystám zopakovat, u knih i oblečení, a když prohodím tvá slova: jednou bych chtěla přečíst všechny knihy, co vlastním.
Myslím, že není důvod, proč by ses měla cítit jako exot, naopak, máš můj obdiv za to, že jsi nepodlehla tomu tlaku a ten krok udělala.
Když jsem si vytřídila lidi, který sleduju, pomohlo mi to skoro stejně jako vytřídit knihovnu. Je pravda, že knižní online obsah konzumuju denně, jelikož mě to baví, ale nevidět desetkrát jednu a tutéž knihu nesmírně pomáhá i v tom, že pak nemám nutkání si tu knihu koupit "když ji přece má každej".
VymazatTaky bych chtěla přečíst všechny knihy, který vlastním, jsem tomu blíž víc než kdy dřív, hlavně se konečně *těším* na každou knihu, co mě čeká, nemám tam nic, co by mě odpuzovalo. A to taky hodně pomáhá.
Děkuju moc za komentář!